Vložil Tomáš Klouda 9.2.2014, autor Petr Sič
Když jsem se na konci listopadu vrátil z přednáškovýho turné o Gruzínských čajích po Finsku, měl jsem chuť udělat další čajový krok. Zvažoval jsem výpravu do Keni - bych rozšířil své portfolio, ale osud tomu nebyl nakloněn. Ceny letenek mne neispirovaly ke vzlétnutí a můj měšec taky necinkal zlatem potřebným ke směnění za černý vlas země.
A tak 28.listopadu jsem napařil 50g celolistého Tkibulského čaje, nechal chvíli odpočinout, dal do stříbrného sáčku a vsunul pod polovinu své knihovny určené pro vědecké kratochvíle (ještě pořád si hraji se slovy v knize zvané disertace). První výsledek byl ... no řekněme to kulantně. Ale ne, prostě byl katastrofální. Žádný koláček toho zlatavého odpoledne 29.listopadu světlo světa nespatřil. Vysypal jsem ze sáčku znova rozdrobený čaj. Jen na konci na mne pomrkávalo pár propletených žmolků.
A těch pár žmolků a hlavně posun v chuti čaje, mi nedalo spát. Dosušil jsem jej a znova dal do testeru. Chuť byla o kousek ovocnější, čajík ale byl o chlup v slabší kondici než před začátkem. Opustil na chvíli jsem myšlenku lisování a hrál si s napařováním a dosušováním (děkuji Alence z Brněnské čajovny Skleněná louka, že měla se mnou trpělivost se propíjet těmi divokými pokusy)... ale nechci psát o napařování. To snad jindy. Skočme do soboty, dne čtrnáctého prosince a přemisťme se do mého ateliéru...
Začíná workshop lisování. Vyzbrojen teoretickými znalostmi, konzultacemi, 500g Zlatých drátků z 2011, 300g Tkibuli, 300g Avta a 200g Ramize (všechno to jsou celolistí gruzínci - červení povětšinou), "ponožkou" - kterou jsem ušil hrajíc šach s Indiánem (ten divoký obr pracující na Skleněnce) a chutí, jsem zahájil workshop. Bylo nás celkem čtyři, akorát humor života poslal prvně domů Jirku (z Košické Amany) a Indiána ještě dřív než jsme začali lisovat. A tak jsme na to nakonec (z)byli jen dva. Já a Martin. Tu sobotu jsme stihli lisovat sedum hnízd. První dvě sice vypadala po vytažení dobře, ale začala se po dosychání rozpadat. Zvýšili jsme lisovací váhu - stoupli jsme si na další lisovaný čaj dva a výsledek byl přesvědčivý. Koláčky drželi! Radost největší. Dokonce poslední tři jsme lisovali vahou tří muží - když jsme v kuchyni zdrželi Ondru, co přišel do ateliéru malovat. Nejkrásnější koláček - 66g Ramize, jsem věnoval Martinovi za pomoc.
Více obrázků z toho dne se dá najít tady (
)
Byly to dobré zkušenosti. Další dny mi přinesly ve své náruči hořké i sladké plody. Ne každý experiment se podařil. Někdy jsem v únavě přepálil čaj, jindy jsem přesušil výsledný koláček a ten tak ztratil část své duše. A taky ta bolest ze spálené kůže, když jsem v opomenutí chytl rozžhaveného kastrolu... Ale také krásné chvíle, kdy při degustaci mi začali vycházet nové tóny, kdy na mne po dolisování mrknul krásný tvar koláče, či když jsem se s tím mohl podělit s přáteli (například při návštěvě Kloudovic v Jihlavě).
Zatím mám za sebou dvacítku experimentů (viz.
A pomalu se chystám na největší krok. Na konci ledna bychom rádi nalisovali 35 kg čajů, na 400 koláčků a otevřít tak prostor u nás pro růst praktických zkušeností.
Petr Sič
